Modlím se abys trpěl, modlím se abys byl
raněn tak jako zraňuješ. Modlím se denně a vím že myslím zle ale jsi zlo sám a
zlo rozséváš pod rouškou beránka. Ubližuješ dětem abys ublížil mne a to už
nedokáži odpouštět. Snad odpustím později. Snad mi bude odpuštěno momentální
slabošství mé mysli.Tvé zoufalství vede k zoufalým činům jak v zoufalství vést
ty kolem sebe. Jsi nenávist sama, nenávistí tvor posedlý tak chudý tak malý,
nízký tolik že níž už klesnout nelze. Dokud jsi zraňoval jen mě, stále jsem
měla sílu ti odporovat a čelit, stát a držet přijímat ránu za ranou. Ale
zraňovat zraňováním vlastního dítěte, zakazovat mámu jen pro svou hloupou
hrdost. Kde byla tvá duše v době před při a po porodu?! Dělit my ty děti a
vyhrožovat. Zakazovat stýskání, volit citové nátlaky, strašit dítě samotnou
mámou ve snaze ho donutit si myslet že bych mu tátu upřela uplně. Co jsi to za
člověka? Nutíš ho k mlčenlivosti a tajemstvím a naivně myslíš, že se nikomu
nikdy nesvěří. Pláče stýskáním si a ty při tom tvrdíš že by si na vlastní matku
ani nevzpomněl. Ty prase! Telefonáty od tebe jsou pod vlivem nátlaku a z hlasu
dítěte je poznat smutek a nervozita. Maminko já si nechci s tebou povídat...
proč? Já nevím. Ten pokles v hlase co dokáže mámu tolik ničit. Je z něj slyšet
jen... víš maminko já ti to teď nemůžu říct, je tu tatínek a on by se zlobil.
Někdy si přeji abys vůbec nebyl. Jsi studenej, nic tak chladnýho jsem ve svém
životě nepotkala. Čekám na den kdy se uchýlím k proklínání. Kdy tě uřknu do
morku kosti, prokleju v uvědomnění a v utrpení mysli. Bojím se dne kdy vyřknu
kletbu a budu si přát aby každičký bolestivý pocit který jsi mě a každému ve
svém životě způsobil, zažil na vlastní kůži a na vlastní duši sám. Hledáš
slabiny a do slabin saháš protože slabost je tvým jménem. Toužíš sám jako
slaboch mít pod sebou ještě slabší abys mohl mít pocit vítězství. Tak jako jsem
tě kdysi milovala, sám jsi mě donutil aby ses stal odporným. Tak jako jsem ti i
po tvém odchodu z lásky přála štěstí, dopracoval jsi se k tomu žes zabil i tuto
poslední lásku k tobě jako takovou. Jsi odrazem toho co mě a kolem sebe
posíláš. Vše co se kolem tebe děje je odrazem tebe samotného a jinak tomu
nebude. Jsi to co vidíš. Jsi to co cítíš. Ale věř že křužnice nemá konec, v
tvém kruhu se otáčí to čím jí rýsuješ. Co od prvního bodu zapisuješ to se zpět
do bodu vrací. A bude kružnici obkreslovat tak dlouho, vracet do tvého bodu to
zlo tak dlouho, dokud nepochopíš že nic jiného se ti ani vrátit nemůže. A pokud
tohle nikdy nepochopíš nikdy nebudeš štasten, budeš si pouze namlouvat štěstí,
to chvilkové které tě brzy omrzí. Protože jsi tvor, který prahne po něčem víc.
Neumíš se spokojit s málem, nestačí ti. Dokud neprozřeš budeš se dál brouzdat
smetištěm polopravd a lží, úskoků a intrik, falší a msty a nikdy to nebudeš ty
kdo řídí svoje já. Ale tvoje já bude řídit tebe. A ani tvá manipulace tě
nespasí, jednou ti dojde i to málo přátel, které jsi svou falešnou laskavostí
opil i to málo situací z kterých snažně těžíš pro sebe. Protože kdo nejde s tebou je proti tobě. Z
přítele je náhle nepřítel. Tvým pánem bude vždy jen tvé EGO, dokud nepochopíš
nikdy nebudeš pánem svého EGA.
Žádné komentáře:
Okomentovat